Jak sociologové reagují na politické angažmá?
Je to paradox. Od sociologů toho očekáváme hodně. Chceme, aby zkoumali společnost a poskytovali objektivní analýzu, která nám pomůže porozumět složitým jevům. Na druhou stranu však od nich často očekáváme, že budou nezaujatí a že jejich výzkumy budou přinášet pokud možno objektivní informace. Současně se však objevují pochybnosti a podezření, že jsou sociologové zaujatí a aktivisticky prosazují nějakou agendu. Jak to s nimi je ve skutečnosti?
Měl by být sociolog politicky neutrální, nezaujatý a vždy maximálně objektivní? Nebo je naopak v pořádku, pokud prosazuje změnu ve společnosti na základě výsledků svých analýz a výzkumů? A může si sociolog dovolit prosazovat určitou agendu i na základě svého politického přesvědčení?
Jednoduchá odpověď na tyto otázky neexistuje. Alespoň pro mě ne. Vždy bude záležet na řadě okolností a konkrétní situaci, kterou sociolog zkoumá. Téma politické angažovanosti v sociologii je velmi složité, a právě o tomto dilematu bych rád diskutoval v následujících řádcích.
Co si mysleli velikáni sociologie?
Sociologie vznikla jako věda, která si dala za cíl zkoumat společnost a její struktury, a také hledat způsoby, jak tuto společnost zlepšit. Zakladatel sociologie, Auguste Comte, hledal příčiny vzniku společnosti, navrhl fáze jejího vývoje a zaměřil se na otázku, jak společnost rozvíjet žádoucím směrem. Sociologie tedy nebyla nikdy neutrální, ale vždy se orientovala na to, jak změnit společenský řád, jak dosáhnout pokroku a jak obnovit stabilitu a morálku ve společnosti.
V pozdějších obdobích přicházeli další sociologové, kteří začali výslovně vyzývat k tomu, aby sociální vědci pomáhali kultivovat společnost nebo se přímo angažovali na straně méně privilegovaných. Příkladem takového přístupu byl C. Wright Mills, autor knihy *Sociologická imaginace*, který věřil, že by sociologové měli využívat své znalosti k podpoře změn ve společnosti. Mills otevřeně kritizoval intelektuály a žádal po sociálních vědcích, aby se aktivně podíleli na politických změnách.
A samozřejmě nesmíme zapomenout na Karola Marxe, který prostřednictvím svého díla toužil změnit svět. Marx se zaměřil na analýzu třídní nerovnosti a snažil se najít způsoby, jak tento nerovný systém přetvořit.
Max Weber vs. C. Wright Mills: Kde leží hranice politické angažovanosti?
Na druhé straně spektra stáli sociologové, kteří se zásadně stavěli proti politické angažovanosti v sociologii. Příkladem byl Max Weber, který odmítal, aby sociologie zasahovala do chodu společnosti. Podle Webera měla sociologie zůstat neutrální, ne-hodnotící vědou, která se soustředí na analýzu skutečnosti bez jakéhokoliv ideologického ovlivnění.
Pokud se podíváme na rozdíly mezi Millsovým a Weberovým přístupem, vidíme dva diametrálně odlišné pohledy. Mills považoval sociologii za nástroj pro změnu společnosti a chtěl, aby sociologové hráli aktivní roli v politických změnách, zatímco Weber byl přesvědčen, že ideální sociolog musí být nestranný a zaměřený pouze na vědecký výzkum.
Politická neutralita v sociologii: Může existovat?
Osobně si myslím, že politická neutralita v sociologii není možná. Ať už sociolog provádí jakýkoli výzkum, nebo vytváří sociologickou teorii, vždy dochází k reflexi společnosti, jejích nerovností a problémů, což je ve většině případů kritické.
Sociologové jsou citliví na nerovnosti ve společnosti a pídí se po jejich příčinách. Když sociolog zkoumá určité jevy, nevyhnutelně přichází s návrhem řešení, které má směřovat k odstranění dané nerovnosti. Často to vypadá, že tento přístup je v opozici k zavedenému pořádku. Sociologové mají tendenci zpochybňovat běžně přijímané pojetí sociální reality a ukazovat, že věci nejsou tak, jak se na první pohled jeví.
Sociologie tedy nemůže být zcela neutrální, protože sama o sobě zkoumá složité sociální vztahy a interakce, které jsou vždy ovlivněny politickými a ideologickými postoji.
Sociologové mají vlastní hodnoty a přesvědčení
Každý sociolog je také člověk, který má své vlastní hodnoty, názory a přesvědčení. Většina sociologů si tohoto vlivu na jejich práci je vědoma, a proto se vyvinuly metodologické nástroje, které minimalizují možnost zkreslení výsledků. Metodologie je navržena tak, aby vzala v úvahu možná zkreslení a zároveň zůstala věrná vědecké objektivitě.
Pokud sociolog ctí profesní etiku, měl by se snažit minimalizovat vliv svých osobních postojů na výsledek výzkumu. Já osobně se vždy snažím na zkoumané problémy podívat z více úhlů, protože mi to pomáhá získat komplexnější a vyváženější pohled na danou situaci.
Co když však sociolog do své práce promítá vlastní hodnoty? Tento přístup není vyloučený, a osobně si myslím, že to může být v pořádku. Pokud sociolog přizná, že jeho práce je ovlivněna jeho osobními postojími, nemusí to nutně znamenat, že jeho výzkum je špatný nebo manipulativní. Spíše bychom měli vnímat, že každý výzkum je motivován nějakým konkrétním záměrem a je na nás, jak budeme jeho závěry interpretovat.
Sociologie není neutrální věda
Sociologie nemůže být neutrální, protože je součástí společnosti, kterou zkoumá. Míra zkreslení se může lišit podle oblasti výzkumu, ale vždy závisí na konkrétním tématu a metodologii, kterou sociolog zvolí.
Příkladem může být kvantitativní výzkum veřejného mínění o Evropské unii, kde se prostor pro zkreslení může jevit jako minimální. Nicméně, prostor pro ideologické uchopení problému zůstává i zde, například už při tvorbě dotazníku nebo při interpretaci výsledků.
Pokud se sociolog rozhodne zkoumat například podmínky žen v českých věznicích, pravděpodobně bude vycházet z premisy, že tyto podmínky mohou ženám způsobovat újmu. To znamená, že výzkum bude ovlivněn hodnotovým nastavením, které předpokládá, že by se taková situace neměla dít. Tento předpoklad však může být vyvrácen jiným pohledem, který by se zaměřil na jiné aspekty této problematiky.
Politicky angažovaný sociolog by měl být transparentní
Problém s politickou angažovaností sociologů není její přítomnost, ale její neviditelnost. Politická neutralita je prakticky nemožná, a pokud sociolog své politické přesvědčení skrývá, může to ohrozit důvěryhodnost jeho výzkumu. Sociolog by měl být otevřený o svých hodnotách a politické orientaci, zejména pokud jeho práce zasahuje do veřejného prostoru.
Co nám sociologie může opravdu přinést? Jak může sociolog změnit svět?
Sociologie není jen suchá věda o číslech a datech. Je to nástroj pro změnu, pro hlubší pochopení společnosti a pro nalezení způsobů, jak ji zlepšit. Sociologové mají schopnost otevírat oči veřejnosti a ukazovat, co by se dalo změnit, co nefunguje a proč. Mnozí sociologové už dlouho tvrdí, že se nemáme soustředit pouze na to, jak věci jsou, ale na to, jak by mohly být – jak bychom společně mohli dosáhnout lepší budoucnosti.
Vědecký výzkum je samozřejmě zásadní, ale sociologové by se měli také zaměřit na praktický dopad. Jak mohou jejich analýzy přispět k řešení reálných problémů, které lidé dnes čelí? Jak mohou nabídnout konkrétní návrhy na zlepšení životních podmínek nebo řešení aktuálních výzev, jako jsou sociální nerovnosti nebo ekologické problémy?
Nejde pouze o teorie, ale o akci. Sociologové by měli přinášet nové perspektivy, které posunou veřejnou debatu a pomohou vylepšit naše prostředí. Sociologie má tedy opravdu obrovskou hodnotu – když je správně využita, může změnit způsob, jak přemýšlíme o světě, a tím i způsob, jak tento svět měníme. Sociologové by se tedy neměli bát vystoupit z akademických kruhů a stát se součástí aktivní debaty, která bude formovat naši společnost do lepší podoby.